Naši oblíbení plazi

Zmije obecná
Vipera berus

• třída: plazi (Reptilia)
• řád: šupinatí (Squamata)
• čeleď: zmijovití (Viperidae)
• velikost: délka 60 – 80 cm
• biotop: slunná vlhká místa podhorských a horských oblastí
• potrava: masožravec (hlodavci, ještěrky)
• způsob života: denní aktivita, loví ráno a večer, hibernuje
  od listopadu do března
• rozmnožování: živorodá, v srpnu a září rodí 3 – 24 mláďat

Zajímavosti

Vyskytuje se v celé Evropě s výjimkou Středomoří. Ze všech zmijí
je rozšířena nejvíce na sever, je nejodolnější vůči chladu.

Je známá svojí klikatou čárou na hřbetě. Tu ale nemusí mít všichni jedinci, některé zmije mají totiž černé zbarvení a čára tak není vidět. Zbarvení zmijí je značně proměnlivé, od světle šedé po černou.

Disponuje 5 – 10 mg jedu, při jednom kousnutí uvolňuje však zpravidla maximálně 3,5 mg. Smrtící dávka jedu pro člověka je 15 mg. Avšak účinnost jedu závisí na momentálním zdravotním stavu člověka. Zmije
je ale velmi plachá a radši "uteče". Útok volí až jako poslední možnost, když se cítí ohrožena a není úniku.

Bývá často zaměňována s nejedovatou užovkou hladkou (Coronella austriaca).

Užovka leopardí
Zamenis situla

• třída: plazi (Reptilia)
• řád: šupinatí (Squamata)
• čeleď: užovkovití (Colubridae)
• velikost: délka 80 – 100 cm
• biotop: suché i vlhké slunné biotopy
• potrava: masožravec (drobní savci, ptáci, občas ještěrky)
• způsob života: ráda se zdržuje na zídkách a ve starých sadech
• rozmnožování: klade až 8 vajec, inkubační doba 2 měsíce

Zajímavosti

Tento středně velký had obývá oblast Balkánského poloostrova, západního Turecka, jižní Itálie a Sicílie a jižní části Krymského poloostrova. Je charakteristický svým pestrým zbarvením – na šedém nebo žlutavém podkladu má oranžové černě ohraničené skvrny. Nevytváří poddruhy, ale vyskytuje se ve dvou typech zbarvení (tzv. morfy). U jedinců typu leopardinus jsou skvrny příčné a připomínají srst levharta. Morfa situla se pozná podle dvou úzkých podélných pruhů. Za hlavou má užovka skvrnu ve tvaru písmene Y. U mladých jedinců jsou skvrny často výraznější, červenější.

Žije velmi skrytě. Aktivní je dopoledne a k večeru. V teplejších oblastech může být aktivní i za teplých nocí. Nejvíce se zdržuje na zemi, kde loví myši, které tvoří hlavní část jejího jídelníčku. Není ale výjimkou, že vyšplhá na keř nebo strom, kde loví ptáky. Patří mezi škrtiče, lapenou kořist omotá a s každým výdechem smyčky utahuje.

Aktivní je od února do listopadu, ale i během hibernace může za teplého počasí z úkrytu vylézt.

Na chov se jedná o velmi citlivý druh, proto není teraristy často chovaný.

Blavor žlutý
Pseudopus apodus

• třída: plazi (Reptilia)
• řád: šupinatí (Squamata)
• čeleď: slepýšovití (Anguidae)
• velikost: délka 140 cm
• biotop: vlhké prosluněné oblasti s roztroušenou vegetací
• potrava: masožravec (hlemýždi, plži, hmyz, ještěrky, malí hlodavci)
• způsob života: aktivní ve dne, hibernuje od listopadu do března
• rozmnožování: snáší 6 – 15 vajec, inkubační doba 45 – 55 dní

Zajímavosti

Nenechte se zmást jeho tělem. Blavor není had, ale ještěr z čeledi slepýšovitých. Je tak blízce příbuzný našemu slepýši křehkému (Anguis fragilis). Je to největší a nejmohutnější evropský slepýš.

Na rozdíl od hadů má blavor (a tedy i slepýš) pohyblivá oční víčka a může mrkat. U kloaky jsou drápkovité pahýly dlouhé 2,5 mm – pozůstatky zakrnělých končetin. Na boku má rýhu, vedoucí od hlavy až ke kloace, která mu umožňuje do malé míry zvětšovat či zmenšovat trup. Za hlavou jsou nápadné ušní otvory. Ocas tvoří dvě třetiny délky těla.

Blavor není agresivní ani útočný. Pokud se ale cítí ohrožen, může kousnout či potřísnit výkaly. Ocas odhazuje jen výjimečně.

Mláďata jsou zbarvením od dospělců odlišná. Zatímco dospělí jedinci
jsou žlutohnědí, mláďata jsou šedivá s tmavým proužkováním.

První odchov v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad
se podařil právě u nás v zooparku v roce 2008.

Ještěrka perlová
Timon lepidus

• třída: plazi (Reptilia)
• řád: šupinatí (Squamata)
• čeleď: ještěrkovití (Lacertidae)
• velikost: délka 60 – 70 cm
• biotop: suchá až polosuchá místa s řídkou vegetací
• potrava: masožravec (hmyz, larvy, malí obratlovci)
• způsob života: aktivní ve dne, teritoriální, plachá
• rozmnožování: v květnu až červnu klade 5 – 15 vajec, inkubační doba 80 dní

Zajímavosti

Žije na Pyrenejském poloostrově.

Na bocích má modré kulovité flíčky jako perličky (proto jméno perlová), které jsou u samců výraznější. Žije na zemi, ale v případě nebezpečí vyšplhá i na strom. Je velmi plachá.

Želva žlutohnědá
Testudo graeca

• třída: plazi (Reptilia)
• řád: želvy (Testudines)
• čeleď: testudovití (Testudinidae)
• velikost: délka 15 – 30 cm, hmotnost 1 – 3 kg
• biotop: stepní až lesostepní oblasti do 1 500 m n.m.
• potrava: převážně býložravec (tráva, byliny, plody, výjimečně bezobratlí)
• způsob života: aktivní ráno a za soumraku, hibernuje od listopadu (října) do února
• rozmnožování: 2x ročně klade 2 – 8 vajec, inkubační doba
  60 – 100 dní

Zajímavosti

Žije v jižní a jihovýchodní Evropě, v severní Africe a na Blízkém východě. Vyskytuje se v mnoha poddruzích dle areálu rozšíření.

Vzhledem je velmi podobná želvě zelenavé (Testudo hermanni), se kterou sdílí areál rozšíření. Na rozdíl od ní ale nemá zdvojený nadocasní štítek
a rohovitý hrot na špičce ocasu. Typické jsou ostruhy na zadní straně stehen.

Samci většinou dorůstají menší velikosti, mají dovnitř prohnutý plastron
a mohutný a dlouhý ocas. Samice mají ocásek poměrně krátký a plastron rovný nebo mírně vypouklý vně. Vykrojení análních štítků má u samic tvar hluboké vykrojeného písmene V, zatímco u samců má vykrojení tvar široce rozevřeného písmene U.

Zbarvení je velmi variabilní. Liší se mezi jedinci i v průběhu života (starší jedinci mají tendenci tmavnout).

Želva bahenní
Emys orbicularis

• třída: plazi (Reptilia)
• řád: želvy (Testudines)
• čeleď: emydiovití (Emydidae)
• velikost: délka 20 – 25 cm, hmotnost 1 – 1,5 kg
• biotop: mírně tekoucí vody, vodní nádrže s bahnitým dnem
• potrava: všežravec (ryby, pulci, hmyz, řasy, vodní rostliny)
• způsob života: přes den se sluní na březích, hibernuje od listopadu do března
• rozmnožování: páření v březnu až květnu, klade 3 – 16 vajec, inkubační doba 60 – 100 dní

Zajímavosti

Vyskytuje se v jižní a střední Evropě, na Blízkém Východě a v severní Africe. Dle fosilních nálezů se v minulosti vyskytovala i v severní Evropě, ale po ochlazení této oblasti u ní ustoupila.

V České republice se vyskytují dva druhy sladkovodních želv – želva bahenní a želva nádherná (Trachemys scripta elegans). Druhá jmenovaná je ale u nás nepůvodní. Pochází ze Severní Ameriky a do volné přírody
se dostala od nezodpovědných chovatelů, kteří ji vypustili, když je chov přestal bavit, nebo kterým unikla. Naopak želva bahenní je původním druhem, kterého v naší přírodě ubývá. Především v důsledku vysušování mokřadů, regulací vodních toků a tím úbytkem místa k žití.

Želva bahenní má tmavé zbarvení a charakteristické žluté puntíky. Samec bývá o třetinu menší než samice.