Naši oblíbení ptáci
Bažant zlatý
Chrysolophus pictus
- třída: ptáci (Aves)
- řád: hrabaví (Galliformes)
- čeleď: bažantovití (Phasianidae)
- velikost: délka 60 – 110 cm, rozpětí křídel 60 – 70 cm, hmotnost 600 – 850 g
- biotop: bambusové porosty, křoviny a lesy do 2 000 m n. m.
- potrava: všežravec (semena, výhonky, hmyz a jiní bezobratlí)
- způsob života: žije samotářsky, v období páření tvoří harémy
- rozmnožování: na jaře snáší 7 – 12 vajec, inkubační doba 22 – 23 dní
Zajímavosti
Žije ve střední a jihozápadní Číně. Slepice se v minulosti křížily
s bažantem diamantovým (Chrysolophus amherstiae), čímž vznikali nečistí kříženci. Vyskytuje se u nich výrazný pohlavní dimorfismus. Samice jsou hnědě kropenaté, zatímco samci patří k nejkrásněji vybarveným bažantům na světě. Hlavu mají zlatou, zbytek těla červený, záď modrou a ocasní pera kropenatá a až 70 cm dlouhá.
Na jaře, když přijde doba páření, se kohout začíná ozývat hlasitým krákavým hlasem a hledá partnerky, které se snaží získat snubním tancem. Zpočátku kolem nich krouží a třepotá křídly, poté se náhle zarazí, hlavou se přiblíží co nejblíže a ukazuje jim svou zlatou hlavu. Po spáření samec partnerky opouští. Slepice nechrání a ty se musí spolehnout na své maskovací, hnědě kropenaté zbarvení.
Jeřáb bělošíjí
Grus vipio
- třída: ptáci (Aves)
- řád: krátkokřídlí (Gruiformes)
- čeleď: jeřábovití (Gruidae)
- velikost: výška 130 cm, rozpětí křídel 200 – 210 cm, hmotnost 4,75 – 6,5 kg
- biotop: bažinaté a podmáčené louky
- potrava: všežravec (bezobratlí, malí obratlovci, semena, plody)
- způsob života: tažný, před tahem se sdružuje do větších hejn
- rozmnožování: snáší 1 – 2 vejce, inkubační doba 28 – 32 dní
Zajímavosti
Pochází z Asie, žije v Mongolsku, Číně a Rusku, zimuje v severním Japonsku, Číně a Koreji. Při tahu vytváří hejno formaci
do "V" a denně překonává vzdálenost 300 až 800 km. Létá
ve výškách 2 000 m, ale dokáže překonat i Himaláj v 10 000 metrech.
Druhové jméno bělošíjí dostal podle bílého temene a šíje. Kolem očí jsou typické červené lysiny. Lze se setkat i s pojmenováním jeřáb daurský. Dauria je oblast východně od jezera Bajkal na hranici Ruska, Číny a Mongolska, kde jeřáb žije.
Druh je zařazen v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN.
V rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA)
je pro druh vedený Evropský záchovný program.
Výreček malý
Otus scops
- třída: ptáci (Aves)
- řád: sovy (Strigiformes)
- čeleď: puštíkovití (Strigidae)
- velikost: délka 19 – 21 cm, rozpětí křídel 47 – 54 cm, hmotnost 75 – 80 g
- biotop: řídké listnaté lesy, parky, hřbitovy, háje
- potrava: masožravec (převážně hmyz)
- způsob života: noční aktivita, tažný (zimuje v Africe)
- rozmnožování: v květnu a červnu snáší 2 – 8 vajec, inkubační doba 24 – 26 dní
Zajímavosti
Malá sova velikosti špačka. V rámci druhu se vyskytuje několik poddruhů. Poddruh Otus scops scops obývá jižní polovinu Evropy, kromě území Pyrenejského poloostrova. Severní hranice jeho rozšíření probíhá Českou republikou. Na jižní a střední Moravě je občas k vidění a vzácně zde hnízdí.
Na hlavě má charakteristická "ouška", podobné jako výr velký (Bubo bubo) a kalous ušatý (Asio otus). Se sluchem nemají tato peříčka nic společného, plní funkci maskovací. Stejně jako kalous zaujímá strnulý postoj, který ho, společně s maskovacím zbarvením v barvě kůry stromů a "oušky" jako větvičkami, tvoří v lese prakticky neviditelným.
Sýc rousný
Aegolius funereus
- třída: ptáci (Aves)
- řád: sovy (Strigiformes)
- čeleď: puštíkovití (Strigidae)
- velikost: délka 22 – 27 cm, rozpětí křídel 50 – 62 cm, hmotnost 100 – 210 g
- biotop: husté lesy (převážně smrkové) s mokřady
- potrava: masožravec (převážně hraboši)
- způsob života: žije v páru, striktně noční aktivita
- rozmnožování: od konce března do května snáší 4 – 7 vajec, inkubační doba 26 – 27 dní
Zajímavosti
Malá sova velikostí i vzhledem podobná sýčku obecnému (Athene noctua). Tělo je tmavohnědé s bílými skvrnami, závoj je bílý. Mláďata jsou celá hnědá včetně závoje. Jedná se o velmi hlučného ptáka, který se ozývá po většinu roku, nejintenzivněji ale na jaře.
V České republice najdeme sýce rousného především na Šumavě a v Novohradských horách.
Sup bělohlavý
Gyps fulvus
- třída: ptáci (Aves)
- řád: dravci (Accipitriformes)
- čeleď: jestřábovití (Accipitridae)
- velikost: délka 95 – 110 cm, rozpětí křídel 220 – 280 cm, hmotnost samec 6 – 10 kg, samice 7 – 12 kg
- biotop: suché skalnaté oblasti
- potrava: masožravec (mršiny)
- způsob života: hnízdí ve skalnatých dutinách a terasách
- rozmnožování: v lednu a únoru snáší 1 vejce, inkubační doba 47 – 54 dní
Zajímavosti
Po supu hnědém (Aegypius monachus) je druhým největším supem. Vyskytuje se se střední Asii, severozápadní Africe, na Arabském poloostrově, v Evropě je nejpočetnější ve Španělsku, několik párů hnízdí také v Bulharsku. V České republice je vzácným hostem.
Supi patří mezi dravce, ačkoli se od nich v mnohém liší. Jsou ale dokonale přizpůsobeni ke svému způsobu života. Mají velká mohutná křídla s velkou plochou, aby mohli dobře plachtit ve vzduchu. K tomu využívají teplé stoupavé proudy, protože jejich tělo je těžké a dlouhý let by pro ně byl velmi namáhavý. Drápy nemají nijak zvlášť ostré a ani je moc nepoužívají – živí se mršinami, aktivně neloví. Při hodování se někdy doslova "přežerou" tak, že musí část potravy vydávit, aby mohli vůbec vzlétnout. Většina druhů má dlouhý neopeřený krk. To proto, aby si neznečistili peří od krve a vnitřností při hodování. Při hodování nejdříve roztrhnou břicho a požírají jako první vnitřnosti.
Sovice sněžní
Nyctea scandiaca
- třída: ptáci (Aves)
- řád: sovy (Strigiformes)
- čeleď: puštíkovití (Strigidae)
- velikost: délka 53 – 65 cm, rozpětí křídel 125 – 150 cm, hmotnost 1,5 – 3 kg
- biotop: tundra, náhorní planiny, hnízdo tvoří důlek v zemi
- potrava: masožravec (lumíci, hraboši, králíci a ptáci)
- způsob života: žije v páru, obývá velká teritoria, potravu nosí i z dálky 10 km
- rozmnožování: v květnu a červnu snáší 3 – 10 vajec, inkubační doba 30 – 40 dní
Zajímavosti
Obývá území severní Evropy, Asie, Grónska a Kanady. Životu v severských oblastech a chladnému klimatu je přizpůsobena velmi hustým a tvrdým peřím, kterým má porostlé i nohy. Zbarvení je bílé. Samec je čistě bílý, samička je více kropenatá. Samice je tak při sezení na hnízdě v tundře méně viditelná.
Několik pozorování sovic sněžních je ornitology hlášeno i z území České republiky. Mohlo se tak stát díky hojnosti lumíků v daných letech, kdy byl následkem potravní dostupnosti vyveden velký počet mláďat, která při hledáno teritorií zalétla i k nám. Lumíci tvoří hlavní složku potravy během hnízdění. Na jejich početnosti, která ve čtyřletém intervalu kolísá, závisí právě i početnost populace sovice sněžní.
Sovice se od ostatních sov natolik liší, že si vysloužila zařazení do vlastního rodu Nyctea. Z DNA analýzy však vyplývá, že je pravděpodobně příbuzná s výry rodu Bubo.
Sovici sněžní proslavila série filmů o Harry Potterovi. Slavný kouzelník choval sovici Hedviku, která sice ve filmech vystupuje jako samice, jednalo se ale o samečka (vzhledem k jeho čistě bílému zbarvení).
Sova pálená
Tyto alba
- třída: ptáci (Aves)
- řád: sovy (Strigiformes)
- čeleď: sovovití (Tytonidae)
- velikost: délka 33 – 39 cm, rozpětí křídel 80 – 95 cm, hmotnost 290 – 370 g
- biotop: kulturní krajina s lesíky, remízky, zahrady, zříceniny
- potrava: masožravec (hraboši, žáby, hmyz)
- způsob života: aktivní za soumraku a v noci
- rozmnožování: v dubnu snáší 3 – 13 vajec, inkubační doba 30 – 33 dní
Zajímavosti
Sova pálená je díky svému srdcovitému závoji nezaměnitelná a charakteristická. Právem je považovaná za naší nejkrásnější sovu. Vzhledem k velikosti těla má celkem dlouhé nohy do tvaru písmene X. Jako jedna z mála sov má černé oči.
Ze všech sov se nejlépe přizpůsobily synantropnímu způsobu života. Opustily skalní štěrbiny a dutiny stromů a hnízdí v zastavěných oblastech – na půdách, věžích kostelů, zříceninách a zemědělských usedlostech. Jsou dobrými spolubydlícími, protože tam loví myši a hraboše. Z okrajů měst a zemědělských usedlostí jsou ale bohužel vlivem intenzifikace zemědělství a používáním jedů na hubení hlodavců vytlačovány. Chybí jim oblíbená loviště a zdroje potravy. Postupně jim ale mizí také hnízdiště a stavy sov pálených tak klesají.
Jejím hlavním predátorem ve volné přírodě je kuna skalní (Martes foina).
Vývržky jsou velmi charakteristického vzhledu. Mají tmavou barvu a jsou lesklé, jako by byly nalakované.